Jsem jen obyčejný člověk v neobyčejné rodině, která nejen žije se psy, ale doslova žije psy ... Ano, docela často slýchám věty typu: "Vy jsme magoři ..." ale copak by to bylo za život, kdybychom se nerozhodli něco dělat naplno?!
Již od malinka jsem žila zvířaty. Křečci, morčata, králíčci, rybičky a jiné malé potvory ale nebyly to pravé ořechové ... postupem času jsem již přestala tajně nosit domů tyhle ubohé tvory a rozhodla se teoreticky snít o tom svém psovi. V době, kdy jsem začínala pobírat svět kolem a sama rozumně uvažovat, jsme již pár let doma psa měli ...  Esi byla hodně velká a co budu povídat ... malamutka :O). K ní byla naopak malá a rozjívená Miky (prdlá jezevčice) ... prostě ne zrovna ideální "materiál" pro amatéra. Snaha byla ale ...
První vysněný pes s velkým P měla být Lapinkora. Ha, ha ... jediné, co nejspíš udržovalo mé rodiče klidné bylo to, že tohle plemeno bylo v té době jen ve Finsku. Čas plynul a moje sestra Verča si získala rodiče natolik, že jí svolili pořídit si svého vlastního psa (musela jsem jí však slíbit, že nebudu chtít taky :,O( ... ). Nakonec bez jakéhokoliv nátlaku, mi naši řekli: "tak si taky pořiď psa", a bylo hotovo.
Jak to tak ale bývá, z lásky do nepříliš rozšířené Lapinkoiry jsem se probrala a naopak jsem propadla ovčáckému plemeni ... ano je to Australský ovčák :O). Téměř do roka a do dne jsem od hledání štěněte měla své vysněné štěně doma ... tak se naše rodina rozrostla o malého ďáblíka Chuckie. Tím se můj osud zpečetil :O)