Versatile Australian Shepherd

Ačkoli je dogfrisbee ve své podstatě méně náročné na spoustu věcí než agility (nejen potřebné vybavení  ... ale i doba tréninku než se tým naučí základy), pro freestyle musíte mít daleko více tvořivosti, která u agility není potřeba (o vše se vám stará trenér nebo rozhodčí). U dalších disciplín se není čeho bát.

Někteří známí se pod nabídkou "pojeď se mnou na závody" málem vyvrátí s odpovědí typu "jsi se uhodila do hlavy??" a přitom kromě disciplíny freestyle nemusí umět téměř nic jiného než jen hodit disk, aby se ve vzduchu netřepal. No a když máte navíc psa, který zachraňuje i ty nejhorší "zmetky", tak tím spíš se není čeho bát.  :O)

Já sama si moc dobře vzpomínám na chvíli, když jsem měla jet s Chuckie na naše první závody ... jelikož v České republice žádné nebyly, tak jsme si jeli udělat mezinárodní ostudu až do Polska. Neustále jsem si kladla otázku proč tam vlastně lezu, když neumíme ale vůbec nic ... naštěstí atmosféra a Poláci (mezi nimiž byli i známí s polskými australáčky) byli tak pohodoví, že jsem sebrala odvahu jít na hřiště a pokusit se o nějaké prvky, které by mohly připomínat sestavu freestyle (to se radši ani moc nesnažím vzpomínat na to, když Chuckie v druhém kole objevila uschlou žábu...). Kolem a kolem jsme na tom tak hrozně, jak jsem si myslela, asi nebyly jelikož jsme se umístily na 4. místě.  Z toho plyne, že je lepší překonat strach a zkusit to. Hlavně neztrácet nadhled nad věcí a i když se vše nepovede, tak jak bychom chtěli, musíme mít radost alespoň z toho, co jsme udělali dobře. :O)