Abychom se dozvěděli o Australácích něco víc než jen to, co jsme vyčetli z atlasů psů, našla jsem si na internetu chovatelskou stanici Australáků Diandru Martiny Hodkové a moje mamka  se dala do mailovaní. Dohodli jsme se s Martinou, že se o prázdninách (2003) zajedeme podívat do Prahy na její psy a přitom nám o Australácích něco povykládá. Dozvěděli jsme se plno zajímavých informací, které velmi ovlivnily náš pohled na toto plemeno. Martina má hodně kontaktů na nejrůznější majitele Australáků všude možně, a tak se nám nabídla, že nám pomůže s hledáním štěňátka. Za několik měsíců nám našla  texaskou chovnou stanici Bon Chance, která měla  v plánu krytí fenky ve spoluvlastnictví s ch. s. Riatta . Začala další série mailů s naší budoucí chovatelkou. Krytí se povedlo a 14.6 2004 se narodilo osm krásných štěňátek. Jedno krásnější než druhé. A které si vybrat?? Z 6 feneček jsme si vybrali tu se jménem Traveler (jako by věděla že bude putovat přes oceán).  17.8 2004 k nám konečně přicestovala vysněná "australská" šikulka.

Na letišti nás vyhlíželi dopředu a s  úsměvem nám oznamovali, jak je úžasná a že tam mají takovou "atrakci" jednou za dlouhou dobu. Po otevření přepravky mi okamžitě skočila za krk a začala mě olizovat (... lízací úchylka jí zůstala dodnes :O)) a mazlit se jako by právě utekla rozzuřené bestii, která si na ni brousila zuby. Následovalo vyvenčení na malinkém trávníčku a hurá na cestu domů. Celou cestu pak spokojeně prospinkala na zadní sedačce auta!

Čakynka je naprosto úžasný tvoreček, avšak jako snad každý má i ona své mouchy. Je nadevše oddaná své rodině ale možná až příliš odtažitá od cizích, zkrátka jí trvá delší dobu než někomu začne důvěřovat natolik, aby ho po každém příchodu vítala vrtěním svého tělíčka a nikoli zastrašujícím a vytrvalým štěkotem. Miluje všechny hračky a obzvlášť ty, které jsou na přetahování, takže si někdy udělá "hračku" i z obyčejné hadry. :O) 

Chuckie je sportovec tělem i duší a proto jí opravdu jde agility, dogfrisbee, kterým se věnujeme závodně. Mimo jiné ji baví coursing, dogtreking (tam si chodí odpočinout s tátou, jelikož já nejsem takový šílenec), když je dost sněhu výborně se mnou spolupracuje na běžkách nebo si ve volných chvilkách půjčíme od mamky kolobku a hurá do zápřahu (nezdá se, ale je vážně tahoun) :O)

Naivně jsem měla vidinu i úspěšných pokusů o pasení, ale časové vytížení mi nedovoluje tolik tréninků kolik by bylo třeba a příležitostnou návštěvou ovcí akorát dělám Čakyně v hlavě guláš. Již mám ozkoušeno, že by byla dobrá (a několik lidí mi to také říkalo) jen bychom měli trénovat, proto jsem pasení pověsila na hřebík, snad někdy jestli budeme mít ovce u domu :O)