Versatile Australian Shepherd

english                              

 Dle  mého názoru, je to jeden z mnoha výborných způsobů jak zaměstnat hlavičku psů a nejen jich ... i páníčci mají co dělat (.. to znám mooooc dobře ... :O)). 

Jak to vlastně začalo?

 K agility jsem se dostala ještě před příchodem Chuckie ovšem do té doby jsem měla jen zhruba představu, co by to asi mohlo být. Aktivně jsem se zapojila až s mojí hbitou mrškou Chuckie, která potřebovala pohyb a kontakt se psy jako sůl. 

Jelikož nám cvičák agility Kirican, kam dříve chodila pouze moje setra Verča s její "kachnou" Abbey, spadl do klína kvůli odchodu trenérky, tak jsme již od samého počátku měli přístup k překážkám. Klub se dále rozvíjel, chodili stále noví zájemci o výcvik, avšak jediná osoba ochotná trénovat byla Verča. Tak jsem začala trénovat i já. V rámci získávání nových zkušeností jsme pochopitelně začali objíždět intenzivky a tábory, které mi hodně pomohly :O)

Co je však nejdůležitější je zachovat si pozitivní přístup k agility a hlavně si čas strávený na cvičáku pořádně užít a neohlížet se na druhé, co si myslí když někdo dává najevo radost ze hry se psem. Jde jen o to, aby si obě části týmu uvědomily, že agility je ta nejúžasnější zábava, která může momentálně být, ... pak ani pokažená sekvence nevadí  :O) Spousta lidí, kteří k nám přijdou, se příliš ohlíží na to, aby si stále zachovali seriózní tvář, ale po nějakém čase mezi námi se již nebojí dát zcela najevo svou radost z úspěchu. Ovšem není úspěch jako úspěch, pro někoho znamená úspěch jen to, když si pes krásně sedne po přivolání a někdo míní úspěchem pouze to, když stojí na stupních vítězů. Já osobně se kloním k prvnímu vyložení tohoto slova. Bylo by hloupé tvrdit, že umístění nepotěší, ale daleko důležitější je umět se radovat i z maličkostí. 

"Když má radost páníček, má radost i pes, když je páníček smutný, pes je ve smutku s ním!"