Už, když přiletěla Chuckie, jsem si dala předsevzetí, že další pes nepřiletí jako zásilka v podpalubí. Štěně někde samotné 11 hodin je zkrátka tvrdý oříšek ... moje další stěňátko bude cestovat jedině na palubě s doprovodem, jak se sluší a patří (... Linda byla stejného názoru a stejně by štěně samotné neposlala)!

7.5. Můj další šílený nápad je těsně před uskutečněním. Já a mamka pojedeme do světa. Všechno máme! Nebo ne?! Jasně, to bychom nebyly my.

Cesta v letadle byla odporně dlouhá a proto jsme já i mamka byly opravdu šťastné, že jsme si mohly protáhnout nohy na letišti v Atlantě. Za hodinu jsme pokračovaly směr Dallas.
Než jsme po příletu vyřídily všechny otravnosti bylo už docela pozdě a ještě ke všemu tma jako v pytli ... Hurá k hotelu. Po menším bloudění než jsme se zorientovaly tamním značením jsme konečně dorazily na místo. (i když mamka začala říkat, že jsme asi měli poslechnout obsluhu pronájmu aut a vzít si i GPS, já jsem nelitovala ... přesi jen nebyla zrovna nejlevnější ...)

Nikdy jsem nevěřila, že se tak budu těšit do cizí postele :O)
Náš původní plán podívat se za Bonnie (chovatelka Chuckie) padl ještě než jsme opustily domov :O((dva dny před odjezdem do Prahy mi přišel mail, že bohužel Bonnie není doma). Přemýšlela jsem, co teď. Další tři dny navíc u Lindy spolu s miminkama by bylo sice úžasné, ale nechtěla jsem tak najednou Lindě změnit plány.
Pojedeme k moři! Mamka byla pro, a tak jsme si naplánovaly 5ti hodinovou cestu. 
8.5. Ráno jsme si vstaly jak se nám chtělo a hurá na snídani. Spaly jsme jak nemluvňata (mimochodem opravdu v pohodlných postelích ... ) a tak jsme i s dobrou náladou odjížděli z Dallasu.

Další zastávka Texsas City. Hrůza z řízení po tak velkém městě z nás docela opadla. Zkrátka je vše značeno naprosto perfektně ( ... mnozí by se mohli učit ... ).

Cesta ubíhala kupodivu rychle, i když je zde dovolená rychlost menší než u nás, a dokonce jsme viděly z auta i Huston a slavné Vesmírné Centrum (teda, čekala bych něco většího ... ).

Dojely jsme na místo, ubytovaly se v hotýlku a hurá k vodě :O) ... i když  mohl člověk ze všudy přítomné klimatizace nabýt dojmu, že je zde příjemné počasí, pokaždé když jsem otevřela dveře mě do nosu praštil odporný závan horka ( nejsem horkomil :O( ... ). 

Krásný pohled ... :O) Široko daleko nic, jen lodě a voda. Ve skutečnosti jsme nebyly u moře ale jen u zálivu .... k moři pojedeme další den :O) Byly jsme hned u kdysi rekreačního centra (určitě to bývávalo nádherné místo).

Momentálně zde zbyly jen trosky po celé délce příkopu (dle mapy jsem si vypočítala, že má cca kolem 6ti km). Tornáda vykonala své ... I tak zde byla hezká mušlová plážička ( ... všude mušle), kde jsme chvíli pobyly především proto, že jsem chtěla fotit ptáky, kterých zde bylo požehnaně. Musím se pochválit, některé fotky se mi i povedly :O)

Procházka to byla krásná a po samém sezení úžasně osvěžující. Horko naštěstí mírnil příjemný vítr, který foukal po celou dobu našeho pobřežního pobytu. :O) Jak jsme se dohodly, tak jsme i udělaly, druhý den jsme jeli k moři, opravdovému moři s krásně jemňounkým pískem a vlnami.
9.5. Další zastávka byla ostrov Galveston. Škoda jen, že zde bylo tak hodně znát neštěstí po tornádech ... každopádně jsme si to užily :O)

Skákaly jsme si jako málé dětičky ve vlnách a ke štěstí nám nic nechybělo. Samozřejmě, i frisbee disky jsme měly s sebou a házely si na pláži. Přímořský vítr byl sice silný, zato však stále stejný, takže se po chvíli házelo dobře. Den byl za námi ... líbilo se nám tu opravdu hodně, takže jsme si moře zopákly další den ráno ...

10.5. Ranní pohled na moře měl své kouzlo ... nakonec jsme se sice nekoupaly, zato jsme viděly medúzky, které vyplavila voda na pláž. No nic, rozloučily jsme se s mořem a vyrazily na cestu. Už na nás přece v Georgetownu čekají štěňátka :O). Po ubytování se v hotelu následovalo volání Lindě. Koupala psy takže jsme se rychle dohodly, kdy máme přijet a kam přesně. Byla jsem natěšená jako malé děcko na lízátko, konečně uvidím moje vysněné miminko i s rodinou, všichni pohromadě ... :O)
Konečně! Před očima máme cedulku WinSlide Stockdog i s obrázkem australáka u ovcí ... jsme tu. Hned nás vítala Linda spolu s dcerou,  zavedla nás ke štěňátkům.

Krásná udržovaná zahrada, pouze ohrádka, kde už se vrtěly malé neposedy a úžasná Dance ve vrátkách ... prostě vše jak má být. Nejdřív byla vypuštěna pouze TV. Mazlily jsme se o sto šest a spolu s mojí mamkou jsme jen obdivovaly jak je Dance ještě krásnější než na fotkách. Posléze nám Linda pustila i zbytek gangu (Gusta, Reddiho, Tripa ... Dare už byla v Kanadě u nové paničky) ... všichni byli naprosto úžasní :O)
Linda měla již štěňátka naučená, že se venčí na kamíncích v zadní části ohrádky a ne na beton, a že se při dávání jídla má sedět! Někteří to však bojkotovali (Gusto) a jiní to nevydrželi (Reddie) a zase se zvedli, jen TV vzorně seděla a čekala. Čas utíkal nějak rychle a my jsme ani nepostřehly, že už jsme u Lindy docela dlouho ... moc jsme za vše poděkovaly, domluvily se na následující den a spokojené odjely do hotelu. Dnes se také mamka konečně uklidnila, když přišla od Martiny zpráva, že naše rezervace na psa v letadle je potvrzená.

11.5. Další den jsme dělaly obecenstvo na lekci pasení, bohužel jen s Borderkou :O/. Nicméně Linda samozřejmě vzala i své psy. Takže jsem viděla v akci nejen mámu Dance, ale i strejdu Eliho (Winslide's Phantom Warrior) a tetu Willu (Winslide's Willa Win). Zase pár zkušeností a zážitků navíc ... . Po skončení lekce jsme vzaly i TV a Tripa, aby se koukli na kachny zatímco Eli pásl. To jsem docela čučela jak TV měla očička jen pro kachny, nedej bože by se jí ztratily z dohledu. Linda říkala, že by byla hodně dobrá na pasení ... no jo ...

Pak ještě Linda udělala pár nezbytností a šly jsme opět za miminkama. Krásně jsme si všichni hráli ... :O) Vzala jsem si i postroj, aby si TV zvykala ještě před odjezdem. Že by si všimla, že má něco na sobě ... to nebylo nijak poznat. Díky tomu, že byla spíš TV ta, co drancovala ostatní sourozence (spolu s Gustem na tom byli asi srovnatelně), jsem si jistá že se ve světě neztratí. Vyřídily jsme ještě papírování a bylo vše hotovo. Dnes jsme taky viděly dědečka Winslowa.

12.5. Pro tento den bylo naplánováno setkání s Mary, budoucí paničkou Reddiho (vlevo na fotce) a ještě kamarádkou budoucí paničky Gusta (uprostřed). Obě přijely v doprovodu svých psů (Australáků z Aussie Rescue). Shodou okolností všichni bydleli ve stejném hotelu jako my.

Večer jsme vyrazily na večeři. Jídlo bylo opravdu skvělé a dozvěděly jsme se zase pár nových informací. Po návratu do hotelu jsem se šla pomazlit za Australáčkama, všichni byli strašně rozkošní, a chvíli jsme se Mary a její kamarádkou bavily. Přeci jenom je to poslední den našeho společného pobytu v Georgetownu.

13.5. Den odletu ... letadlo odlétalo brzy odpoledne. Cesta do Dallasu byla naštěstí jen 2,5 hodiny. V klidu jsme se ráno  nasnídaly a vyrazily k Lindě vyzvednout TV. Linda se s TV rozloučila a nezapomněla znovu podotknout, že si ji původně chtěla nechat :O) Tento den byl dnem odjezdu i pro dva další bráchy, takže byla Linda docela ráda, že už se bude moct věnovat jen tomu svému prckovi. Naposled jsme Lindě za vše poděkovaly a vyrazily na cestu.

TV si sice chvíli pobrečela, ale než jsme opustily Georgetown byla jako hodné jehňátko. Cesta probíhala naprosto bez problému a po příjezdu na letiště jsem jen žasla. Velká hala, široké chodby, spousta lidí, jezdící schody ... nic z toho TV nerozhodilo. Obsluha na letišti mi dokonce pomáhala s věcmi, když jsem měla TV v náručí. Zeptala jsem se jestli ji můžu mít venku z přepravky. Ano! Jasně, že jsem ji hned měla jen na vodítku.  Větší suverén by se hledal jen těžko. Ocásek krásně nahoře, mrská si jím ze strany na stranu a jen na všechny kouká ... hele jsem tu! To byla TV na letišti. Chvíli jsme si hrály a pak odpadla přímo uprostřed sedaček v letištní hale. :O)

Ze všeho jsem byla víc než nadšená! Linda je sympatický člověk, který o své psy krásně pečuje. Štěňátka nádherně voněla každý den, co jsme se s nimi mazlily, a vždy byla čistá a veselá.
Zkrátka bylo vše tak, jak jsem si to vysnila ... do posledního puntíčku ...