Už v roce 2010 po kvalifikaci na MS USDDN z Mistrovství Evropy  v Holandsku doma padlo, že bych mohla jet. Ovšem vše by bylo hodně na rychlo a nejspíš bych to ani nestihla zařídit. Pokud by se nám s Chuckie podařilo kvalifikovat i v roce 2011 pojedu! Tak zněla dohoda s Yvou Androvou, která rovněž v roce 2010 na finále nejela.

Jupí!! Na závodech v Poznani se nám dařilo a kvalifikace byla doma. Jak se sluší a patří dohody se mají plnit, tak jsme s Yvčou začaly zařizovat vše potřebné. Celkem jsme jely čtyři české týmy (my s Yvčou a Chase a pak loňské účastnice Lucka s Dixi a Lucka s Garpem). Na finále se přijede za námi podívat i Mery s Reddiem a Chris s Gustem, což jsou paničky Týviněných bráchů (prý to tam mají jen 6 hodin cesty ... :O)))). Skvělé! Dovolená, frisbee a rodinné setkání v jednom. :O)

Zdá se, že všechno už je zařízeno, letenky zamluvené, účast potvrzena a další potřebné maličkosti hotovy. Tak už snad chybí jen říct: „hurá do USA!“. Odlet byl naplánován na neděli 9.10. z Mnichova, jelikož to bylo nejbližší letiště s přímým letem do Atlanty. Cesta do Mnichova byla ráno klidná a bez obtíží. Všechny jsme se potkaly na letišti u přepážky, kde mělo následovat odbavení. Paní u přepážky nám však oznámila, že došlo ke změně letadla a v tomto není dostatek místa pro tolik psů. Ačkoliv jsme měly vše potvrzené, prý nám tolik psů vzít do letadla nemohou. Nakonec nám udělali nabídku: Dva lidi s jedním psem mohou letět, jak bylo původně potvrzené, a dva lidi se třemi psy musejí letět do Frankfurtu, odtud pak do Atlanty. Na výběr jsme neměly a tak jsme souhlasily a rozdělily se (Lucky letěly přímo).
Po rychlém odbavení zavazadel a všech tří psů jsme s Yvčou utíkaly k letadlu. Stihly jsme to! Před odletem jsme se několikrát ujišťovaly, že naši psi jsou skutečně na palubě letadla. Potvrzeno, psi naloženi. Stejným častým dotazům musela čelit také posádka letadla z Frankfurtu. I po přestupu jsme dostaly potvrzení, že jsou všichni tři psi v letadle. Letíme! Zhruba po hodině a půl mě probudilo hlášení kapitána, že na palubě mají nějaký akutní zdravotní případ a musíme se vrátit zpět do Frankfurtu. Původní doba cesty do Atlanty měla být okolo 14ti hodin, takže první co nás obě napadlo bylo: co naši psy?! … na dotazy jak dlouho to může trvat nám nikdo nebyl schopný odpovědět, psy nám prý nedají a buď můžeme vystoupit a letět další den, nebo budeme pokračovat. Hlavně personálu letadla nebylo jasné, proč z toho děláme takovou vědu, když se přeci všichni psi můžou vyvenčit do kenelek... Psy nám alespoň vysunuli z letadla na čerstvý vzduch a s doprovodem securiťáka nás nechali za nimi na chvíli jít a promluvit na ně. Všichni se zdáli být v pořádku, tak jsme se rozhodly pokračovat v cestě. Trošku nás i uklidnilo, když nám slibili, že naše psy budou vykládat přednostně. Odlétáme z Frankurtu, podruhé!
V Atlantě jsme se hned hnaly k místu, kde by nám měli dát psy. Zde jsme se potkali s organizátorkou mistrovství Melissou Heeter, která nám pomáhala a snažila se personál přimět vydat nám naše psy. Nikde nic. Kufry máme, ale psi stále nikde. Zhruba po čtvrt hodině konečně přivezli Chuckie, několik minut později dovezli i Chase a Dixi. Každopádně se nám všem ulevilo, když jsme se konečně všichni setkali se svými psy a mohli jsme pokračovat dál. Aby toho nebylo málo, naše rezervace ubytování v kempu byla prý zrušena. To nás zachránila Melissa s nabídkou bydlení u ní doma (bydlel tu i Shaun, Koske a Mona z Japonska).

Po náročném cestování jsme konečně nasedli všichni (dvounozí i čtyřnozí) do auta a jeli jsme směr Rydal (zde bydlí Melissa). V plánu jsme měly nakoupení dárků a nějaké očumování americké přírody :O).  Jako první výlet se psy v Novém Světě jsme zvolily cíl Red Top Mountain. Čekalo nás krásné jezero obklopené jak jinam než červenou hlínou. Lítali zde takoví zvláštní dravci. co to přesně je? To jsme nedokázaly odhadnout. Po návratu jsme se ptaly Melissy, a ta nám dle popisu říkala, že jsou to krocani. To se nám moc nezdálo. Strejda Google pomohl a Lucka našla, že je to sup krocanovitý :O))).

Přijeli další Evropani! Polaci a Frank s Buffy a manželkou (jediný německý tým). Další den jsme všichi společně podnikli výlet na Stone Mountain. Měli jsme volné vstupy na vrchol hory, ale bohužel to bylo lanovkou, kde nemohli psi. Takže my jsme prvně byly pro vylítat psy. Ostatní Evropani chtěli jet nejprve nahoru. Rozloučily jsme se a vyrazily na túru kolem hory (cca 10 km).  Vrcholem tohoto dne byla večerní společná grilovačka u Melissy.

Poslední volný den před závodem! :O) Rozhodly jsme se šetřit psí síly a vyrazily jsme na výlet bez nich. Tentokrát jsme zvolily akvárium v Atlantě (prý největší akvárium :O)). Musím říct, že mě to doslova  uchvátilo. Viděly jsme spoustu úchvatných tvorů. Někteří byli jak ze šíleného sci-fi filmu ... brr. Dolphin show Happy Tail jako vrcholek návštěvy akvária stál za to (zde se bohužel nemohlo fotit ani natáčet :O((( ... fňuk). Chytře byl u východu obchod s dárky. Tooooolik plyšáků! Tady bych klidně přespala :O)
Zážitek to byl vskutku ohromný!

Je tu páteční večer a s ním i hráčský meeting, kde každoročně probíhá losování startovních čísel. Účast potvrdilo ohromných 57 týmů. Závodníci přijeli z 15ti států USA a osmi zemí světa (Japonsko, Poslko, Česká republika, Německo, Kanada, Čína, Švédsko, Španělsko). Karty jsou rozdány. Závod zahájí nadějný japonský závodník Takashi Futami.

Páteční noc byla poměrně náročná (nervy mého malého nerváka pracovaly :O(). Vstávala jsem asi pětkrát jelikož měla Chuckie průjem a neustálým kňouráním a fňukáním se dožadovala venčení. Vyspání bylo tedy mizerné :O/. Uvidíme ...

Všechny nás v sobotu čekala nejprve freestylová minidistance. Mnohým se skutečně zadařilo a svým skóre kolem 20ti bodů si udrželi možnost umístění na předních příčkách. Mezi nimi byla například i česká naděje Lucka s Dixi, které naházely úžasných 21,5 bodů (maximum je 22,5). Při venčení před minidistance jsem se nějak zapovídala s paničkou místního australáka a na otázku kdy jdeme jsem se zaposlouchala a zjistila, že už nás hlásí na start. Jej! Ve spěchu jsem si nějak nevšimla, že se změnil vítr a prvním hodem jsem poněkud hodně přehodila. I další hody byly poněkud rychlejší.

Odcházely jsme s výkonem 11,5 bodů. :O/ ... co se dá dělat. Chuckie běhala hezky ale bylo poznat, že není ve své kůži. Yvča s Chase měly bohužel smůlu a pochytaly jen 10 bodů. Lucka s Garpem moc nebyla schopná hodit dobrý hod a tak si na konto připsali pouhých 6 bodů. S výkony kolem deseti bodů do bojů o medaile nikdo nezasáhne.

Den postupoval a diváci mohli vidět první freestylové sestavy kvalifikovaných týmů. Úrověň byla různorodá, od těch nejlepších světových výkonů až po výkony srovnatelné s českýmy týmy v kategorii začátečníků. Všechny dle očekávání ohromil Yachi Hirai a border kolie Cisco, kteří měli dle rozhodčích nejlepší sestavu. Stejně jako Yachi nás mnohé oslnila i Mari Takaiwa se svou border kolií Kai. Dobrý freestyle předvedla Lucka s Dixi. Velmi povedenou sestavu světu ukázala Lucka s Garpem, škoda té minidistance.

Loňskému výtězi Chuckovi Middeltonovi se zhruba po třiceti sekundách zaseklo CD s hudbou a zbytek dvouminutové sestavy dohrával na pár dokola se opakujících tónů. I naše závodnice Yva Andrová musela hrát na jinou hudbu, jelikož se její CD vůbec nespustilo. Přesto podali skvělý výkon. Nám s Chuckie se vůbec nevedlo, nějak jsem nebyla schopná přizpůsobit sestavu jejímu unavenému tempu :O(.

V mezičase jsem si odběhla k agility hrám, kde jsem se potkala s Mery a Chris. Tývinčini brášci jsou skutečně nádherní. Povahově super. Reddie je dokonce menší než moje přerostlé Tydle ;O). Reddieho jsem viděla i běhat agility. Šikulka! Na neděli jsme se domluvily, že si s klukama zahraju frisbee :O). Navíc měli v plánu pasení, takže jsem je  viděla i při akci.

V sobotu večer byl naplánován pro hráče banket zakončený vyhlášením startovních čísel pro kategorii SuperMinidistance a průběžných výsledků Freestyle Open po prvním dni. Nejspíš všichni očekávali, že průběžné přední příčky obsadí japonské týmy. Stalo se! Hned na prvním místě byla Japonka Mari Takaiwa. Nejlépe umístěný evropský tým byla česká závodnice Lucka Schönová na úžasném 6. místě. Ale ještě není konec, neděle může pořadím pěkně zamíchat.

Ráno se začínalo prvním kolem Super Minidistance, kde soutěžilo 44 týmů. S půl hodinovým zpožděním vše začalo a mohli jsme znova fandit. Hned první šla na start jediná česká reprezentantka Lucka s Dixi. Drželi jsme všechny palce. Senzace, 23,5 bodu z 25 možných!. Jak se později ukázalo, jen jeden jediný závodník dokázal Lucku přehodit. Ovšem o průběžné druhé místo se s Luckou dělily další čtyři týmy se shodným výsledkem. Takhle vypadá světová konkurence.

O chvíli později již na hlavním hřišti začaly druhé freestylové sestavy v obráceném pořadí, tj. od posledního k prvnímu. Jako první z Čechů jsme nastoupily já s Chuckie. Svou sestavu jsme ovšem nedokončily. Zhruba dvacet vteřin před koncem pořadatel vystoupení zastavil. O chvíli později jsem se dozvěděla, na hřiště vběhlo malé dítě. K druhému freestylu jsme musely tedy nastoupit ještě jednou. Prý jsme ale druhý pokus měly o něco lepší. Já jsem tedy spokojená nebyla :O(((

 Dalším českým týmem byla Yva s Chase, která startovala z průběžného 29. místa. Tentokrát měla svou vlastní hudbu a bylo to na náladě znát. O dva týmy později šla na druhý pokus Lucka s Garpem. I když jim sestava nevyšla tolik, jako předchozí den, stále šlo o dobrou podívanou. Jako poslední z českých týmů nastoupila Lucka s Dixi. Každý, kdo nešel spát, a vydržel fandit u přímého přenosu na internetu, nelitoval. I přes velký tlak (průběžně šestá na Světě!) situaci ustála a druhé kolo bylo snad to nejlepší, co jsem od nich kdy viděla. Následovaly další výborné sestavy ostřílených borců z Japonska a USA.

V druhém kole se dokonce dvěma týmům povedlo chytit naprosto všechny hozené disky! Podívaná úžasná a dojmů plno … už jen počkat, zda-li se pořadí zamíchá či nikoliv. Jen jsem si přála být dvakrát, nějak jsem nestíhala fotit i natáčet (natáčení vyhrálo, takže fotek je málinko).
Druhé kolo Super Minidistance plynule navázalo a na hlavní hřiště naslupovaly týmy s nejnižším bodovým ziskem. Češi nedočkavě sledovali výkony týmů a čekali až budou moct fandit Lucce s Dixi. Je to tu! Lucka s Dixi jdou na to a češi povzbuzují co to jde.

Jeden hod krásnější než druhý a my jen doufali, že se nic nepokazí. 24,5 bodů! Následujícím týmům se obdobný výkon nepodařil. Máme Mistryni v SuperMinidistance!

Že na stupních vítězů v Openu uvidíme týmy z Japonska bylo po výkonech samozřejmé. Asi nikdo však nečekal, že jim připadnou hned všechna pohárová umístění (Takashi, Mari, Shaun)! Letošní ročník ukázal, že japonské týmy jsou nejlepší na světě.

Co mě osobně přijde jako velké mínus byl přístup některých Američanů, kteří ani vítězům netleskali. Po akci se prý navíc strhla debata na téma, že pokud není hráč Japonec nikdy nevyhraje ... docela smutné, že to mají lidi zapotřebí, místo toho, aby na sobě začali víc makat a zamysleli se sami nad sebou.

V pondělí po závodech jsme se vydaly na poslední túru po USA. Rozhodly jsme se pro východní pobřeží. Laura nám doporučila několik míst k návštěvě. Cíl naší první noci bylo město Savannah. Zde jsme se ubytovaly a vyrazily na noční prohlídku města. Krása!
Dalším cílem bylo opět doporučení Laury Hunting Island State park. Chuckie už byla skutečně hodně unavená o čemž svědčilo její hodně pomalé tempo chůze a poněkud bezduchý výraz. Tady se mi moooc líbilo. Škoda jen, že začalo pršet a musely jsme výlet ukončit... :O(

Poslední místo, které jsme viděly byl Charleston. Cesta zpět k Melisse (abychom následující den stihly letadlo bez obtíží nabídla nám i poslední noc v jejím domě) byla delší takže jsme město prošly letem světem.
Poslední noc v USA! Melissa pro nás nachystala krásnou večeři, my jí za vše mooooc poděkovaly a ráno jsme odjely na letiště.  Odbavení proběhlo v pořádku a všechny jsme jen tiše doufaly, že nebudeme mít stejnou smůlu jako při prvním letu.

No a jak to na konci každého zapisování z velkého výletu bývá následuje poděkování ;O). V první řadě mým rodičům, bez kterých bych nikam nejela (bez nich bych koneckonců neměla ani moje černé Kůně). Melisse za ohromnou pomoc v USA. Lauře za přátelskou povahu jako vždy a doporučení na výlety a pak holkám za zařizování ....

Pokud se chcete kouknout na všechny moje fotky, tak je najdete zde.