Zpočátku se Ebi na talíř dívala asi s podobným zaujetím, jako lev na čerstvou zeleninu. Pak jsme ale začaly se systematickým :0))) zoblibňováním talíře. To znamenalo strkat jí disk před frňák, provokovat ji a při každém kousnutí (samozřejmě do talíře) óbrovská pochvala. Disk jsme s sebou nosily i na procházky a tak mě teď celá vesnice považuje za duševně narušenou :0))). Nějak totiž obyčejní obyvatelé nedokáží pochopit "proč proboha ta praštěná holka skáče a piští pokaždé, když ten pes kousne do talíře ?"  :0)))) Ale mě to nevadí, protože mé úsilí přineslo své zasloužené ovoce :0))). Po nějaké době už byla Ebča schopná chytat "svůj nový aport" ze vzduchu, pak na 2 metry, na 3... :0)))

No a protože Ebouch je talentovaný, geniální a sportovně velmi nadaný pejsek :0))) dokáže už v současné době s talířem spoustu triků... A chytání na 2 metry? No to je přece prkotina!

A tak jsme se ve frisbee dostali tam kam v agility: pes už to umí, ale páníček to nezvládá :0)))) Ono totiž není tak úplně lehké hodit tu lítací placku tak, aby letěla tam kam chci a navíc správnou stranou :0))).

S čím trénujeme?: Začínali jsme s talířem, který jsme si přivezli z Kanady. Obyčejnej plasťák pro lidi. Když ale Ježíšek viděl naše úporné snažení, naježil nám speciální psí disky (z měkkého pružného plastu, netvoří ostré hrany apod.) a tak teď každý den strašíme na poli :0))). Už tam máme pěkný vydupaný plácek :0).