|
Jaká
je Ebi?!
No
tak odpověď je vcelku jednoduchá. Ebi je
naprosto jedinečná!!! Je to malý rezavý šílenec.
Dokáže si obmotat kolem prstu téměř
kohokoli a často jí k tomu stačí jediný
pohled. Získala si dokonce i naši babičku a
to přesto, že jí pravidelně honí kočku
Micinku (babiččin největší miláček).
Ebi
a její ksichty!
Moje
drahá Ebi je fena mnoha tváří :0). Když se
vrátím ze školy, přiletí ke mě veselá
zrzavá raketa, oběhne kolečko, odběhne pro
klacík, flašku (cokoliv, co se dá hodit a
potom přinést)... A celou tu dobu je usměvavá
a živá. Běda ale, když vlezeme do domu.
Ebince samozřejmě dojde, že teď budu dělat
takové ty hlouposti jako převlíkání apod.
Naše drahá šlechtična se jediným ladný
pohybem sesune k zemi a nahodí ten nejotrávenější
možný výraz. Takhle vydrží ležet celou
dobu než jdeme ven, nebo než si vezmu do ruky
jídlo. A aby se nenudila, háže po mě vyčítavým
okem :0))). V druhém případě se Rouza hbitě
vyšvihne na své čtyři nohy a peláší ke mě
(k talíři). Pak začne se svým dokonale
propracovaným louděním: chápe, že ječení,
kvílení a štěkání způsobí leda
nasupenost, takže prostě jen sedí a upřeně
hledí (občas mám obavy, že jí vyschnou oči,
protože odmítá mrkat-co kdyby zrovna něco
spadlo a ona to prošvihla) Když jí ale
dlouhou dobu nic nepřistane na jazýčku,
srdceryvně si povzdechne, použije tzv. smutné
oči a, jakoby, už nic nechce. Jakmile se ale
začnu oblíkat a beru do ruky balónek (jupí
jupí,jde se ven!!!), ještě před okamžikem
šíleně smutná retrívřice se změní v praštěné
poskakující torpédo. Taky umí výborně
pohrdavý výraz. Ten užívá převážně v případech,
když se jí něco nechce. Obzvlášť ráda se
takto tváří, když si s ní chci hrát. Probíhá
to asi takto:Zavolám si Ebuli , líně se protáhne
a lehne si, zavolám ji znova, Ebi se pomaloučku
polehoučku zvedne a přišune se ke mně, začnu
tajtrlíkovat, šklebit se, aby se Ebi rozdivočila,
Ebi si sedne a dívá se na mě jako na vola
dokud to nevzdám :0), potom se zvedne, přijde
ke mě a naznačí mi, že teď už si teda můžeme
hrát. Naše hraběnka.
Ebi
a poslušnost!
Přibližně
do 12. měsíce jejího věku jsem se domnívala,
že mám psychicky narušené zvíře s
telepatickými schopnostmi :0). Než jsme si
Eboucha přivezli domů, přečetla jsem si
spousty knih o výcviku psů a těšila jsem se
až začneme. Už v autě při cestě domů jsem
si v duchu opakovala různé poučky a metody nácviku
sedni, lehni... Jenže mi to bylo celkem k ničemu,
jelikož se Ebi učila šíleně rychle a občas
mi přišlo, že se snad učí sama. Nikdy jsme
kupříkladu necvičili přivolání. Jednoduše
to nebylo potřeba. Do půl roku jsem si říkala,
že je to tím, že je Ebule ještě štěně no
a pak jsem čekala kdy se u ní projeví puberta
a začnou ( "konečně" ) nějaké výchovné
problémy. Nedočkala jsem se. Dobře dobře.
Když teda nemusíme cvičit poslušnost, budu
Ebinu učit triky a srandičky. Výsledkem je,
že Ebi dneska umí spoustu kravinek jako jsou
sudy, přeskok přes nohu, slalom mezi nohama,
podávání tlapek, toč, osmičku, piruetku
:0), výskok do náruče, otvírání šuplíků...
Tyhle srandičky ji totiž jdou ještě mnohem líp
než poslušnost, protože jí to náramně baví.
Nic ji ovšem nebaví tolik jako ustavičné nošení
balónků. Než jsme si pořídili Rózu, nechápala
jsem plně význam slov NEÚNAVNÝ APORTÉR a
RUKA K UPADNUTÍ. Teď už samozřejmě vím, o
čem byla řeč. Náš průměr hozených míčků
na jednu procházku je zhruba 250 (nepočítám
klacky, flašky,šišky a další věci, které
Ebi vyhledá v okamžiku, kdy míček zmizí v mé
kapse :0) ). Mám takový pocit, nebo jsem o tom
spíš přesvědčena, že by pro tenisák (nebo
jinou kulatou věc) běžela i po uších, kdyby
to jinak nešlo. Díky této její vášni se s
ní cvičí jako po másle i cviky, které
zrovna dvakrát nemiluje. Zhruba od roku a půl,
po mé usilovné snaze (to byl vtip), se Ebuňák
začal chovat relativně normálně. Došlo jí
(konečně) na co má svůj supermozek a uvědomila
si, že přece nemusí jenom tupě poslouchat
:0))). Sem tam si postaví hlavu (asi jednou ze
100 případů), občas provede nějakou tu lumpárnu...
Ebi
a lidi!
Jestli
jste si ještě nečetli 10
důvodů proč si nekoupit skoťáka,
tak si teď přečtěte bod 6, jelikož to přesně
vystihuje Ebinčen vztah k lidem. Naši rodinu vítá
vždycky vesele (trošku jako šílenec, ale v
mezích), k cizím je poněkud odměřená, no a
pak má pár svých vyvolených, z kterých se může
radostí málem po... Dost dobře nechápu, jak
se někdo stane jejím oblíbencem, protože
jedním z jejich miláčků je můj bývalý
trenér. Samo o sobě na tom není nic divného,
ale kdybyste viděli, jak se ti dva poznali,
taky byste se divili. Bylo to asi takhle: Bylo léto
a Ebouch měl 3 měsíce, konečně měla hotová
všechna očkování a tak jsem se rozhodla vzít
ji s sebou na trénink, ať si zvyká na lidi a
cizí prostředí. Jenom jsme vylezly z auta, už
byl kolem ní hlouček lidí a všichni ji
hladili, šišlali na ni... :0). Ebince vůbec
nepřišlo nezvyklé, že je najednou mezi
tolika cizími lidmi, vyloženě si všechnu tu
pozornost užívala. (Exhibicionista jeden!) No
a pak se to stalo. Přišel trenér! Uviděl
malou zrzavou kuličku, klekl na kolena, chňapl
to malé ubohé zvířátko :0) a začal kolotoč.
Během toho, co na ni žvatlal, ji povalil na záda,
převrátil zpátky, zvedl nad hlavu... Hráli
si asi pět minut a já už jsem viděla, jak
bude Ebi s ocasem mezi nohama sedět na bobečku
a nebude se chtít ani hnout. Trochu jsem se
sekla. Když Pavel ukončil hru, malinká křehoučká
Ebule vesele vyskočila na své krátké nožičky,
hnala se za ním a snažila se na něj vydrápat.
Od té doby se může zbláznit pokaždé, když
ho vidí.
Jinak
se ale zásadně nevnucuje. Když ji chce někdo
pomuchlat, nebo pohladit, musí si prostě přijít
sám (přece JÁ se nebudu doprošovat). Tuto
její vlastnost nese nejhůř asi můj taťka. Původně
Ebinku vůbec nechtěl, ale když jsme se na ni
jeli podívat, poněkud vyměkl, no a když už
byla doma, bylo hotovo. Teď za ní taťka
pravidelně chodí, vyčítá jí, že zrovna
tuhle noc nespala v jeho posteli a přemlouvá jí
aby tentokrát spala u něj. Jinak totiž Eboušek
spí se mnou v posteli :0). Občas za mnou přijde
i pro pohlazení, olíže mi uši, nechá se
pomazlit atd. Je to jako její odměna. To když
jí přichystám nějaký zvlášť vyčerpávající
den se spoustou úkolů a her. To je potom totiž
spokojená, takže je schopná se tak ponížit,
že se SAMA od sebe přijde pomazlit :0).
|
